Konec práce na sadu se přiblížil a my za to byli vdeční, jak už jsem psal dřív tohle prostě nebyla práce pro nás. Máme rádi když se člověk může ohlédnout za tím co udělal a říct si odvedli jsme dobrou práci a nejenom koukat na peníze jak skáčou na účet. Práci jsme ukončili ve středu těsně před obědem, nechuť byla tak silná, že už jsme ani ten den dodělat nemohli. Po práci jsme si zajeli zabookovat double kajak na druhý den na kterém jsme se chtěli trochu projet Abel Tasman national park. Tak se taky druhý den stalo, zkušenost dobrá, ale žádná hitparáda, na cestě zpátky se zvedly vlny a začal šílenej vítr, Ivča začala mít trochu strach což způsobilo, že pádlovala jak bláznivá abychom už byli na pevnine, což způsobilo že jsem byl od ní úplně mokrej. Neuklidilo ji ani to, že pod náma byla hloubka asi tak po ramena středně vzrostlého liliputa. Po úspěšném zdolání téhle parády jsme jeli na večeři k Alexovi se s ním rozloučit. Jako dárek jsme mu koupili českýho!!! Budvara. Za celou dobu na NZ tohle pro nás bylo nejtěžší loučení. Atmosféru zesílila ještě Alexova 83 letá maminka, která za ním přijela na Vánoce a při loučení s ní nás prosila, ať zůstanem s Alexem v kontaktu, že nás má hrozně rád. Ženská na měkko je docela normální jev, ale vidět takhle dospělého chlapa je přeci jenom zvláštní. Ráno jsme se zabalili a vyrazili na pořádný nákup zásob, jelikož na west coastu toho moc není. Potom jsme se v Nelsonu potkali s kamarádkou z llama parku a následovala cesta na západ. Po cca 200km jsme zastavili v kepmu, pršelo jako blázen a všude prokletý sandflies. Říkáme si tak co, už jsme toho zvládli to vydržíme, připravujem spaní, načež se v autě nad pravým zadním kolem spustil nějaký servomotor a něchtěl se vypnout. Super pokud tady zůstanem ráno jsme bez baterky. Takže rychlý naskákaní do auta a jedeme i přes značnou únavu dál. Déšť sílí a my už jedeme na poslední rezervu energie a dobré nálady. Ivča začala pouštět jednu cimrmanovu hru za druhou a hned bylo lépe. Po 350km jsme našli kemp u pancake rocks kde jsme s největším překonáním se udělali večeři a šli spát. Jasný 350km není tolik, ale tady hlavní tah na jižním ostrově musí být ráj pro každého motorkáře, jedna zatáčka za druhou, stoupání a klesání. Průměrná rychlost na těch 350km bych tipoval tak na 65km/h.
Ráno jsme vyrazili na pancake rocks a dál jsme jeli až do hokitika. Moc příjemný městěčko, kde jsme navštívili takový malý muzeum/zoo, kde jsme viděli kiwi ptáka (kterej je fakt vtipnej) a taky jsme si mohli nakrmit a pohladit největší druh úhořů na světě. Ty který jsme si hladili, byly starý kolem 90let a jeden exemplář byl odhadovaný na 120 let. Odpoledne jsme našli nádherný kemp kde jsme rozjímali až do setmění a vyrazili přes cesu podívat se na stezku lemovanou glou wormama, což jsou červi který v noci svítěj. Vypadalo to jak v pohádce, jako když si představíte noční oblohu a přenese te ji na zem a stráně do lesa. Ráno opět na cestě dál, prostě klasický roadtrip, který jsme zakončili u Franz Josef glacier (ledovec) Jsme v nejhezčím kepmu co jsme zatím potkali a proto jsme se zde rozhodli zůstat dva dny a konečně se zastavit a trochu si odpočinout. Dneska jsme šli na trip k ledovci a zvolili jsme nejnáročnější trek který trvá 5h 20min a je to 12,5km, převýšení 600m. Cesta nádherná občas dost krkolomná, čím jsme byli dál tím to bylo horší, až jsme se v jednu chvíli zastavili a rozhodli jsme se, že už dál nepůjdem a radši se po necelých 2 hodinách otočili a bez kouknutí na ledovec šli zpět. Některé pasáže byli jak ze špatného filmu, slejzání mokrých kluzkých skalnatých stěn, přeskakování děr, kde déšť smil stezku a podobný parády jsme zvládli ale potom jsme došli ke stěně z bahna která měla tak 5m po které bychom měli lézt a pak ji jít nazpátek kde pod váma je sešup tak 80m přímo do horské řeky jsme hrdě zaveleli k ústupu. Ono to fakt není legrace za poslední rok víme o 3 lidech který se na tý stezce zabili. To je možná důvod, že vám o této cestě v i-site neřeknou a ani na jejich oficiální mapě není. Musím říct, že jsem na nás dost hrdý, že jsme poznali naše hranice a dokázali jsme se otočit. V hlavě vám zní to dáte jěště hodinu a jste tam, ale tohle bylo za hranou našich schopností a my to poznali.
Na cestě zpět do kempu jsme se zastavili v krámě koupili si stejky, lahev vína a večer si uděláme klasickou vánoční večeři na grilu ;) Jo mají tady super zákon, že je na Vánoce zakázáno prodávat alkohol! Ještě že je neználkové slaví 25. J Jinak míříme do Queenstown, kde se možná na chvilku usadíme, pokud se nám tam bude líbit.
fotky zde: http://minanz.blog.cz/galerie/nz5
ahojky, taky krásné vánoce, kurz se moc vydařil....doufam, že budete mít foto.čte se todobře,ale světélkuící červy si nepředstavím....
Krásné dny. mama a dík ,že jste se vrátily na treku...