a proto popíšu myslenky, který se nám honí hlavou při úklidu výběhů.... Žádný casina, výhry jackpotů, ani dunkin donuts, burger king apod. Zde jste poslední pozemek od hodinu a půl autem vzdálených hor. Nic vyloženě zajímavého se tady neděje, ale je tady krásný klid a začínáte si všímat jiných věcí, které ve městě neuvidíte a nebo si jich nevšimnete. V noci když jsme vykoukli z pokoje uviděli jsme oblohu posetou hvězdami, jediné co nám bránilo je vidět od horizontu po horizont byly stromy. Tohle jsme v životě neviděli a naprosto nám to vyrazilo dech. Když bylo zataženo a nebyl měsíc, tak je skoro absolutní tma na druhou stranu když byl před pár dny úplněk, tak bylo světla strašně. Dneska jsme našli "ztracenou" krůtu a měla kolem sebe 5 mláďat, lepší varianta než najít někde její zbytky. Jinak kdybyste viděli jak tady vypadá třeba kuchyň a co používají za utěrky, sprcha, jejich ručníky, plíseň... Hnus humus!!!! Já jsem na čistotu a úklid dost vysazenej a Ivča se to ode mě nějak naučila. Tady je to pro nás tak trochu očistec :) Oni třeba nemají udělaný místa kam slepice snášej vajíčka, takže se tady různě povalujou a když nějaký najdete tak je odnesete, ale nikdo neví jestli ta slepice na něm třeba už neseděla a jak dlouho tam bylo. Takže se vám může stát, že si děláte míchaný vajíčka a vyklepnete vajíčko zkažený a nebo jako mě dneska vyklepnete embryo kuřete.... už si tady asi vajíčka nedáme. No každopádně postel a teplá sprcha, jsou takové lákadla, že to ten bordel tady vyváží. ;)
Z majitelky vypadlo, že chtějí farmu po 5 letech prodat. Ono taky proč ji držet, když je tady práce jak na kostele a vydělává vám to kulový. Po těch 10 dneh co jsme tady, jsem si všimnul několika věcí co by se dalo zlepšit a zaručeně by je to posunulo dál. Jak úsporou času, energie, peněz tak i zvýšením příjmů, ale jak je z nich cítit ta nechuť, že už to tady začínaj nesnášet, tak člověk nemá náladu se s nima do nějakých debat a přednášení nápadů pouštět. Oni to prodat nechtějí jelikož trh jim nabízí o 200k NZD méně než to sami kupovali. Takže jsou v pěkném začarovaném kruhu, prodat to něchtějí a chuť na zlepšování taky nemají. Při tom to postavit na nohy a udělat z toho výdělečný bizz není nic těžkého, oproti tomu jak se tady každý den pachtí. Vůbec ta logika, že vlastníte něco co může vydělávát penize a vy dáte ruce pryč a řeknete že nemáte zájem, to je jak se nesehnout pro prachy co ležej pře váma na chodníku. S něčim podobným se nepotkávám po prvé, tak je to pro mě nějaké škola hledět si svého a že každý si je svým štěstím strůjcem (nebo jak se to řiká, vlastně tomu ani nerozumim, ale asi to vystihuje co chci napsat :D ) Dneska jsme s Ivčou a Lynn (majitelkou) prohazovali trávu ve výběhu zeminou z kompostu, takže já tlačil jedno kolečko za druhým a holky to rozhazovali, musím podotknout, že byla pěkná zima a pršelo. Ptám se Lynn kde je její manžel a ona, že dělá něco na počítači, no že ho hamba nefackuje nechat ženskou pracovat v takovym počasí a on má prdel v teple u počítače (to se nám ještě navíc doneslo, že se snaží o potomka). To jsme se shodli i se spolubydlícíma, že jsme ho v podstatě pracovat neviděli, ještě ke všemu to je takovej slizák :D ale opět, je to jejich věc. No shodli jsme se, že to je pro nás super zkušenost to takhle vidět. Ono se to špatně popisuje, ve skutečnosti to do sebe vše zapadá, tohle je jenom takový výtah z toho všeho, tak snad to dává trochu smysl. Pokud tenhle článek zní nějak negativně, tak jenom proto, že my tyhle věci leželi v hlavě a jelikož nebylo o čem psát tak jsem začal psát o nich. Jinak se máme každým dnem čim dál lépe a jsme spokojený.
kdyby jste nevěděli co s večerem pusťte si třeba film eat, pray, love...
Ahoj, to je také dobré. ale nevím, ze kdy je že není co psát. stále je tam včera...máme se dobře...standartně. akce pro banku se povedla